Kouřit jsem začala na vysoké, když mi bylo 21. Vlastně ani nevím proč, chodily jsme s holkama na kafe a cigárko, byla to taková pohoda. Párkrát jsem zkusila přestat, ale vždycky mi někdo nabídl a já nechtěla odmítnout. Ze začátku jsem kouřila jen nárazově, pak jsem si dala jedno dvě během dne. Myslela jsem, že se nic neděje. S manželem jsme si pak zapálili vždycky večer ke skleničce. Problém vlastně začal, až když jsem otěhotněla. Samozřejmě jsem nechtěla kouřit, ale v práci bylo dost stresu a jedno za den přece zase není tolik.

Narodil se nám syn. Od té doby jsme už nekouřili v obýváku, ale jen v kuchyni a hned jsme větrali. Tehdy jsem vůbec netušila, že částice kouře zůstávají na nábytku a mohou se vířit, i když je vyvětráno. Syn začal trpět astmatem. Lékařka mi řekla, že musím přestat kouřit, ať si zavolám na Linku. Tam se mi věnoval konzultant, se kterým jsem si přišla na to, jak odvykat. Párkrát mi to ujelo, ale dneska už dva roky nekouřím. Nakonec jsem přemluvila i manžela, aby přestal, i když chodil před bitovku a v bytě už nekouřil. Zpětně si vyčítám, že jsem  asi poškodila zdraví našeho syna. Doufám, že dcera, která se nám má brzy narodit, bude zdravá. Děkuji konzultantům Linky, že mi pomohli přestat s kouřením, a že snad i manžel, který začal chodit do jejich poradny, taky brzy přestane.